Národní účetní rada v květnu 2025 schválila novou interpretaci s označením I-51, která se zabývá vykazováním výrobků a zboží používaných k předvádění. Tato oblast je v praxi velmi běžná, ale zároveň ne vždy zcela jednoznačně zachycena v účetních výkazech.
Nová interpretace NUR I-51 vyjasňuje, kdy předváděcí kus patří mezi zásoby a kdy do dlouhodobého majetku, a jak postupovat v souladu se zásadou věrného a poctivého zobrazení.
V praxi jde nejčastěji o situace, kdy firma používá určitý výrobek nebo zboží ke krátkodobému nebo dlouhodobému předvádění zákazníkům. Typickým příkladem jsou předváděcí vozy, showroomové spotřebiče nebo zařízení sloužící k demonstraci funkcí produktu. Nová interpretace NUR přináší rozlišení podle záměru a délky využívání těchto aktiv. Základní otázkou je, zda má být takový předváděcí kus veden jako zásoba, nebo zda je na místě jeho zařazení mezi dlouhodobý majetek.
Zásoby vs. dlouhodobý majetek
Pokud je předváděcí zboží určeno primárně k prodeji zákazníkovi a předvádění je pouze krátkodobou součástí prodejního procesu, zůstává zboží evidováno jako zásoba. To platí zejména tehdy, pokud firma předpokládá, že zboží bude prodáno do jednoho roku, nebo v rámci běžného prodejního cyklu, byť by tento cyklus mohl být delší než dvanáct měsíců. Naopak v případě, že je záměrem účetní jednotky využívat zboží či výrobky k předvádění po dobu delší než jeden rok, nebo po dobu delší, než je běžný prodejní cyklus daného typu zboží, a zároveň není primárním cílem jejich následný prodej, je nutné tyto položky zařadit mezi stálá aktiva. V takovém případě se zboží reklasifikuje a zaúčtuje jako dlouhodobý majetek, přičemž se stanoví jeho pořizovací cena a plán odpisů.
- Krátkodobé předvádění / primárně k prodeji → eviduji jako zásoby.
- Dlouhodobé předvádění / neprimárně k prodeji → dlouhodobý majetek (reklasifikace, odpisy).
- Technické uvedení do provozu samo o sobě nerozhoduje — důležitý je účel a doba využití.
Technické uvedení do užívání
Důležitým aspektem této interpretace je i skutečnost, že technické uvedení majetku do provozuschopného stavu, například registrace auta či kolaudace nemovitosti, není samo o sobě důvodem pro zařazení položky mezi stálá aktiva. Rozhodující je opět předpokládaný účel a délka využívání. Pokud je zboží používáno výhradně pro demonstrativní účely, ale jeho hodnota nedosahuje vnitřně stanoveného limitu pro dlouhodobý majetek, může být nákladově zaúčtováno ihned v okamžiku rozhodnutí o jeho využití. V takovém případě se ale doporučuje, aby účetní jednotka při významnějších částkách uplatnila časové rozlišení těchto nákladů na dobu jeho předpokládaného využití.
Stanovení záměru a účetní riziko
NUR rovněž reagovala na připomínky odborné veřejnosti. Bylo například potvrzeno, že účetní jednotka je povinna stanovit záměr využití majetku již v okamžiku jeho zařazení, i když se v praxi může tato doba změnit. Nepřesnost původního odhadu však není chybou, ale běžným účetním rizikem, které se řeší jen prospektivně.
Dopady do daní
Klasifikace majetku jako zásoby nebo dlouhodobého majetku má dopad mimo jiné i na daň z příjmů, konkrétně na možnost uplatnění mimořádných daňových odpisů. Jednou z podmínek pro využití těchto odpisů je skutečnost, že se jedná o prvního odpisovatele, nikoliv nutně o vlastníka. Pokud tedy společnost zařadí majetek do svého dlouhodobého majetku a zahájí jeho odpisování, pak v případě následného prodeje již nový nabyvatel nebude mít nárok na mimořádné odpisy.
Současně může mít volba klasifikace dopad i na oblast DPH ( resp. metodika § 77 vs. § 78 ZDPH).