Chyby v klasifikaci daňově (ne)účinných nákladů, nesprávné mimoúčetní úpravy nebo podcenění pravidel financování mohou vést nejen k neefektivnímu využití zákonných možností, ale i k doměrkům, sankcím
a reputačním dopadům.

Tento díl navazuje na předchozí části seriálu věnované účetní závěrce a jejím vazbám na daň z příjmů. Zaměřujeme se na oblasti, v nichž v praxi vznikají nejčastější daňová rizika, a ukazujeme, jak je řídit dříve, než se projeví v DPPO.

I. Marketingová plnění a benefit test

Marketingová plnění, jako jsou reklamní dárky, sponzorství nebo propagační aktivity, jsou běžnou součástí podnikání. Aby marketingové výdaje mohly být uznány jako daňově účinné, je nutné, aby měly jasnou vazbu na obchodní cíle firmy. Pokud poplatník neprokáže, že marketingová plnění mají přímou souvislost s generováním jeho zdanitelných příjmů nebo zajišťováním ziskovosti, finanční úřady je mohou považovat za nedaňově neúčinné.

Například vzorky nebo propagační předměty pro zaměstnance, obchodní partnery a zákazníky mohou být považovány za neuznatelné, pokud jejich účel není dobře doložen. To se ukázalo v případu farmaceutické společnosti, která do daňově účinných nákladů zahrnula výdaje na propagační předměty poskytnuté lékařům
a zdravotnickým zařízením. Správce daně tyto výdaje klasifikoval jako nedaňové, protože podle něj nebyla prokázána jejich přímá souvislost se zdanitelnými výnosy.

V praxi se opakují zejména tyto situace

• nedostatečně zdokumentovaný účel reklamních předmětů,
• chybějící smluvní rámec u sponzorských plnění,
• nejasná vazba mezi nákladem a konkrétním obchodním cílem.

Správce daně v obdobných případech posuzuje, zda nejde o plnění s převážně osobním či reprezentativním charakterem.

Doporučení k marketingovým nákladům

• Pečlivě shromažďujte a archivujte dokumentaci pro všechny marketingové výdaje. Zaměřujte se na důkazní prostředky prokazující vazbu na obchodní cíle firmy.
• Benefit test: u firemních dárků a jiných benefičních plnění prokažte, že jsou vynaloženy v zájmu obchodních cílů společnosti a ne pro osobní zájmy.
• Transparentnost v účetních procesech: mějte jasně definované vnitřní kontrolní mechanismy pro marketingová plnění. Sběr podpůrné dokumentace obvykle začíná v provozu a její předání účetnímu oddělení bývá Achillovou patou.

Pro minimalizaci rizik je klíčové správně dokumentovat marketingové výdaje a prokazovat jejich vazbu na obchodní cíle firmy.

II. Finanční náklady a test nízké kapitalizace

Úrokové a jiné finanční náklady jsou běžnou součástí financování. Pokud však souvisejí s úvěry od spojených osob nebo úrokové sazby neodpovídají tržním podmínkám, může být část těchto nákladů daňově neuznatelná.

Pro efektivní daňové řízení je proto vhodné podrobit úrokové náklady průběžně testu nízké kapitalizace. Na základě jeho výsledku může vedení společnosti včas upravit strukturu financování a předejít negativnímu dopadu do základu daně.

Co je test nízké kapitalizace?

• Test nízké kapitalizace podle § 23 odst. 7 ZDP se vztahuje na půjčky a úvěry od spojených osob (včetně „jinak spojených osob“).
• Hodnotí poměr úvěrového financování od spojených osob k vlastnímu kapitálu společnosti.
• U běžných právnických osob je limit čtyřnásobek vlastního kapitálu.
• U bank a pojišťoven je limit šestinásobek vlastního kapitálu.
• Při záporném vlastním kapitálu jsou úroky z půjček od spojených osob daňově neuznatelné v plné výši.
• Pokud je limit překročen, odpovídající část úrokových nákladů je z daňově uznatelných nákladů vyloučena.

Praktický příklad

Společnost čerpá úvěr od spojené osoby ve výši 50 mil. Kč a její vlastní kapitál činí 5 mil. Kč. Poměr financování
k vlastnímu kapitálu je 10 : 1.

U běžné obchodní korporace tak dochází k překročení čtyřnásobného limitu. Část úrokových nákladů z tohoto úvěru bude proto daňově neúčinná, což přímo zvýší daňový základ.

Doporučení k úrokovým nákladům

• Sledujte výši vlastního kapitálu a poměr financování průběžně během roku, nikoli až při přípravě DPPO.
• Ověřujte tržní úroveň úrokových sazeb (vazba na transfer pricing).
• Modelujte dopad struktury financování na základ daně a cash flow společnosti.
• Při nízkém nebo záporném vlastním kapitálu zvažte alternativní formy financování (např. příplatek mimo základní kapitál či bezúročné financování).

Financování od spojených osob je legitimní nástroj. Pokud však není průběžně řízeno z pohledu daňových limitů
a tržních podmínek, může významně ovlivnit efektivní daňovou sazbu společnosti i zvýšit riziko doměrku při kontrole.

Závěr

Největší rizika v oblasti DPPO nevznikají při vyplňování formuláře, ale při nastavování obchodních vztahů
a struktury financování v průběhu roku.

Marketingová plnění i finanční náklady jsou legitimní nástroje podnikání. Rozdíl mezi efektivním daňovým řízením a daňovým rizikem však spočívá v kvalitě dokumentace, jasně nastavených procesech a průběžném vyhodnocování dopadu do daňového základu.

V navazující části se zaměříme na oblasti s dlouhodobým a strategickým dopadem – daňové ztráty a převodní ceny.