Typickým příkladem jsou daňové ztráty. Mohou firmě významně pomoci – zejména z pohledu likvidity – zároveň však prodlužují období otevřené pro daňovou kontrolu a mohou ovlivnit plánované změny ve vlastnické struktuře či restrukturalizace.

V tomto díle se proto zaměříme výhradně na daňové ztráty, jejich uplatnění a na klíčová rizika, která by měl mít management při rozhodování pod kontrolou.

Daňové ztráty a jejich uplatnění

Zákon umožňuje daňovou ztrátu:

• uplatnit v následujících pěti zdaňovacích obdobích, nebo
• ji zpětně uplatnit za dvě předcházející zdaňovací období (tzv. loss carry-back).

Rozhodnutí, jak se ztrátou naložit, však není pouze otázkou daňové optimalizace. Má přímý dopad na:

• cash flow společnosti,
• délku období otevřeného pro kontroly ze strany správce daně,
• transakční flexibilitu, například při vstupu investora či restrukturalizaci.

Zpětné uplatnění daňové ztráty

Zpětné uplatnění může výrazně zlepšit likviditu společnosti.

Příklad

Společnost vykáže v roce 2025 daňovou ztrátu ve výši 5 mil. Kč. Pokud měla v letech 2023 a 2024 kladný základ daně, může podat dodatečná přiznání a získat zpět část již zaplacené daně, a to v zákonném limitu.

Výsledek: okamžitý příliv hotovosti.

Současně však dochází k prodloužení období otevřených pro daňové kontroly.

Prekluzivní lhůta

Vykázání daňové ztráty prodlužuje prekluzivní lhůtu, tedy dobu, během níž může správce daně provádět daňovou kontrolu. Zatímco základní lhůta pro stanovení daně činí tři roky, u daňové ztráty se v návaznosti na období jejího uplatnění může významně prodloužit – v praxi až na osm let, v krajním případě maximálně na deset let.

To má významné dopady na daňové plánování i strategické řízení firmy. Z pohledu řízení rizik tak každé rozhodnutí o uplatnění daňové ztráty znamená volbu mezi:

• vyšším cash flow dnes a
• prodloužením období, po které může být společnost vystavena daňové kontrole.

Omezení při podstatné změně

Uplatnění daňové ztráty může být omezeno při podstatné změně vlastnické struktury, například při převodu podílu nad 25 % nebo při změně kontroly.

Výjimka z tohoto omezení platí, pokud alespoň 80 % tržeb pochází ze stejné činnosti jako v období vzniku ztráty.

Tato pravidla mají zásadní význam zejména při:

• M&A transakcích,
• vstupu investora,
• vnitroskupinových restrukturalizacích.

Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty

Nově zavedený institut vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty umožňuje firmám zkrátit prekluzivní lhůtu. Tento krok je nevratný a musí být oznámen správci daně při podání daňového přiznání za období, ve kterém daňová ztráta vzniká.

Zkrácení lhůty může pomoci minimalizovat riziko dlouhodobých daňových kontrol, což může být výhodné pro společnosti, které preferují vyšší míru předvídatelnosti daňových povinností.

Kdy a jak uplatnit daňovou ztrátu?

Pro CFO je klíčové nejen to, zda daňovou ztrátu uplatnit, ale především kdy a za jakých podmínek.

• Zpětné uplatnění může pomoci získat zpět část daně a zlepšit cash flow.
• Uplatnění do budoucna může snížit daňové zatížení v následujících letech.
• Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty může být užitečné pro firmy, které chtějí zkrátit období otevřená pro daňové kontroly.

Správně nastavené postupy při uplatnění daňové ztráty mohou firmám ušetřit prostředky a zároveň předejít problémům se správcem daně. Pokud společnost plánuje efektivně, může využít daňovou ztrátu k optimalizaci cash flow a ke snížení daňového zatížení v budoucích letech.

Správná analýza, sledování legislativních změn a plánování, kdy a v jaké výši ztrátu uplatnit s ohledem na finanční plán, je klíčovým krokem pro každého CFO, který chce optimálně řídit daňové povinnosti své firmy a maximalizovat její finanční stabilitu.

Závěr

Daňové ztráty nejsou jen „číslem v přiznání“. Představují strategický nástroj, který může posílit likviditu, ale současně prodloužit období daňové nejistoty a ovlivnit budoucí transakce společnosti.

Rozhodnutí o jejich uplatnění by proto nemělo vznikat izolovaně při přípravě DPPO, ale jako součást širší finanční strategie firmy. Klíčové je vyhodnotit nejen okamžitý daňový efekt, ale také dopad do lhůt pro stanovení daně, vlastnické struktury a plánovaných restrukturalizací.

Z pohledu finančního řízení tak daňová ztráta představuje rovnováhu mezi krátkodobým přínosem pro cash flow a dlouhodobým řízením rizika. Správně načasované a zdokumentované rozhodnutí může firmě přinést stabilitu a předvídatelnost – nevhodně zvolené naopak otevřít prostor pro zbytečné daňové spory.