Dne 20. prosince 2021 byl vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) , týkající se (ne)prokázání přijetí reklamních služeb poskytovaných online.
Jako zásadní moment tohoto rozsudku je vnímána skutečnost, že údaje uvedené na výpisech dokládajících poskytnutí tvrzené služby od Google AdWords, které byly předloženy v dané kauze jako důkazní prostředek obsahující počet vyhledání webové stránky skrze klíčová slova, počet otevření této stránky, cenu služby, měsíc poskytnutí služby a kontakt na dodavatelskou společnost, jsou ze strany NSS vnímány pouze jako prosté záznamy dat, které samy o sobě nemohou prokázat faktické přijetí plnění.
Podle NSS je nezbytné, aby společnost, která online reklamní služby objednává a přijímá, doložila pro účely daňové uznatelnosti nákladů jejich přijetí také prostřednictvím snímků obrazovky, na nichž je vidět reklama přímo v konkrétním internetovém vyhledávači (např. Google). Ze snímků by navíc měl být patrný i okamžik jejich pořízení. Pokud je reklama poskytována výhradně online, jedná se totiž podle závěrů NSS o jediný způsob, jak její přijetí prokázat. NSS navíc doporučuje přiložit snímky obrazovky k jednotlivým daňovým dokladům. Rádi bychom v tomto místě upozornili na skutečnost, že pokud je taková reklama poskytovaná po delší časové období (např. rok či déle), k obhájení daňové uznatelnosti nákladů nedostačuje pouhý jeden snímek obrazovky pořízený na začátku období, ale je potřeba uskutečňovat záznamy pravidelně v průběhu všech zdaňovacích období, v nichž dochází k uplatňování nákladů/výdajů na tuto reklamu (např. na měsíční bázi).
Je tedy třeba zajistit včasnou archivaci kvalitních podkladů k fakturám za reklamní služby, neboť daňová uznatelnost nákladů na reklamní služby je oblíbenou oblastí zájmu správce daně. Navíc vzhledem k charakteru online reklamních služeb a požadovanému způsobu jejich prokazování se jedná o nákladovou položku, u níž by mohlo být extrémně náročné, ne-li nemožné, později zpětně prokázat její poskytnutí.
Ačkoliv se může tento postup zdát administrativně náročný, dovolujeme si upozornit, že důkazní břemeno leží na straně daňového poplatníka.
Ve výše zmíněné kauze došlo k doměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012 a 2013 v řádu stovek tisíc korun, jelikož finanční úřad dospěl k závěru, že společnost jako příjemce online reklamy dostatečně neprokázala přijetí těchto služeb (právě kvůli absenci většího počtu snímků obrazovky dokládající poskytnutí služby během delšího časového období).
